Les se mstí
Věta z Ibsenovi Divoké kachny. Ano. Něco se stalo. Už nelétáme na nákup přes půl světa. Instalatér nepoužívá letadlo každý týden, aby víc vydělal na příhodnějším místě, než jakým je jeho skutečný domov. Zavřely se hranice a to je nejen pro kajakáře, cestovatele a dobrodruhy bolestivé.
Někdo tvrdí – až se svět vrátí do původních kolejí, bude dobře… Ale co jsou ty původní koleje? Víc houbařů, než hub. Hlava na hlavě sledující reklamy a skandující chceme umřít jako svobodní lidé… Čtyřikrát na dovolenou za rok… Odlétat za prací v zimě do tepla.
Starší lidé a děti na současnou situaci doplácejí prý nejvíce. Postrádají sociální kontakty, živoří a těžko se přizpůsobují. Český sea-kajakář ze sídliště to také nemá jednoduché. Chybí mu moře, které nahrazuje kanály, špinavou řekou obklíčenou rybáři a slalomem mezi modelkami, pseudo-otužilci a jinými selfmany koncentrujícími se na vlastní mobil.
Nicméně je tu pár dobrých a povzbudivých zpráv. Celní kontroly neprobíhají na řekách. Hrozba extrémního sucha se nenaplňuje. Smečky somrujících psů na plážích na Dunaji a jižněji nejsou agresivní. Nouze o práci zatím není a pravděpodobně ani nebude. Navíc – jarní tání se blíží. Příroda se pozvolna probouzí a brzy budeme světit jaro!
