Momentky
Permanentně si zapomínám na tůrách měřit výkon. Připadá mi to nepřirozené. Zastavit se a uložit fotku do paměti nebo natočit jak se se mnou honí motorová loď, to můj šálek čaje. Nicméně začalo nevlídné období dešťů, čas na kávu, na zateplování, čas sentimentální a melancholický. Barvy jsou na ústupu. Toulám se Bergenem. Připravuju expedice. Někdy zavítám do divadla, kde nechybí moderně inscenované hry ani lidová zábava. Vildanden. Hra z vlastně fotografického prostředí. Syn přijíždí odmítnout dědictví svého otce. Dítě slyší jak ho otec přestává mít rád, protože zjišťuje, že není jeho, nerozumí tomu a zastřelí se. Rodina má totiž na půdě divočinu a otec s dědou tam unikají žít. Je to jejich hájemství, opravdový les, který už dnes vymizel.
